Kempy nebo campy. Jak chcete…

Kempy nebo campy. Jak chcete…

Poprvý jsem jela k moři, když mi bylo 24 let. Ano, mládežníci, je to k nevíře. Jediná větší vodní plocha, kterou jsem do tý doby měla čest poznat, byla Vranovská přehrada a Mušov, kde jsem musela překonávat sobě vlastní fiflenoidní podstatu, spát ve stanu a používat společné umývárny, kterýmžto pádem se pro mě dovolená měnila v cos, co připomínalo pachtění se za rozličnými bobříky odvahy. Jo, psala jsem to asi stokrát a nezměnilo se na tom nic – holka do nepohody fakt asi nebudu. Ani teď, když už jsem velká.

Spaní ve stanu pro mě nebylo až tak hrozný jako zmíněné umývárny. Zvlášť ta na Mušově byla fakt bezva vychytaná, páč teplá voda byla jen tehdy, zadařil-li se extra slunečný den a stihli jste jít do sprchy dřív, než vodu, co se tvářila, jakože je teplá, vycachtal zbytek kempu nebo campu – jak chcete. A to ani nemluvím o tom, jak potupný pro mě bylo každý ráno, kdy jsem se coby majitelka kontaktních čoček nenápadně plížila do umývárny poslepu.

Ale na druhou stranu jsem si ta příkoří za studentských let uměla vynahradit jinak. Jednou jsem se na Mušov dostala už jako majitelka menší ratolesti. Starší byla tenkrát jedináček a ve stanu celou noc plakala, protože lidé, kteří se utábořili kousek od nás třičtvrtě noci bujaře popíjeli a zbývající třetinu zvraceli na zadní kolíky našeho stanu.

Je mi ovšem známo, že některé děti měly na Mušově ještě lepší zážitky spojené takřka s vyhladověním. To bylo v době, kdy byla moje přítelka Klára zapřisáhlou makrobiotičkou. K jeho smůle se jí do cesty připletl sotva roční synek naší společné spolužačky Evy. Evě bylo devatenáct a ani dítko jí neubralo nic na chuti užívat si života více než plnými doušky, synkovu stravu nikterak zvlášť neřešila, natož by se sháněla po kempu po vitamínech. Ó, jak Klářino makrobiotické srdce krvácelo, když, ač sama dosud dětí nemaje, viděla chlapce, kterak se láduje lentilkami a ještě si u toho spokojeně pomlaskává! V okamžiku, kdy Eva, jíž napadlo, že by mohla hochovi dopřáti teplého oběda a zakoupila mu u stánku lahodný párek, to však již Klára nevydržela. Nic netušícímu batoleti, jehož chuťové pohárky byly na párek tak nažhaveny, až mu tekly sliny po obtloustlé dvojbradičce, bez varování vyrvala párek v rohlíku z ruky a Evu obvinila z pokusu o vraždu.

Jelikož Klára vypadala ve svém rozohnění dost neoblomně… no dobře – šel z ní strach… neopovážila se Eva hájit synovo právo na kus žvance a výmluvně pokrčila rameny, aniž by oslintanému potomkovi nabídla jinou obědovou alternativu. Ostatně, bylo snad na tetě Kláře, aby to chlapci nahradila.

Hošík však nabídnutým zrním pohrdnul, rozplakal se a vlezl do prvního stanu, kde podvědomě tušil cos kalorického, neboť jej obývali korpulentní manželé. A jeho tušení se ukázalo jako správné. Spatřivši evidentně vyhladovělé obtloustlé dítě paní dojalo, i jala se jej chlácholit všelijakými pochutinami, ježto bravurně kouzlila z krosny. Červené. S hnědými koženými řemínky a spoustou kapes. Kapes plných paštik, konzerviček, bonbónků, tatranek a čokoládových tyčinek.

Když chlapec ukojil svůj hlad i mlsnou, která ho uprostřed těch dobrot ve stanu začala honit a nedala si pokoj, dokud batoleti nebylo až mdlo, vítězoslavně vyšel od svých hostitelů s pusou špinavou od všeličeho chutného. Na Evě bylo znát, že je zájmem a starostlivostí stanujících sousedů potěšena a tentokrát to byla Klára, na koho výmluvně krčila ramena. To bylo tenkrát, když Klára uraženě podotkla, že se už tedy o zdraví cizích dětí starat nebude. Makrobiotičkou byla ještě rok. Než otěhotněla a miminko v jejím břiše dostalo chutě ;O)

Když to vezmu kolem a kolem, vlastně nevím, proč jsem do kempů přestala jezdit. Bývala tam přece sranda…

A co vy? Jak probíhají prázdniny? Příště se už dozvíte, jak bylo na naší letošní mořské dovolené.

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *