Ještě pořád je jaro!

Ještě pořád je jaro!

Holčičky zatím hýří zdravím a vtipem. I Starší, která přežila minulý víkend a neuškrabala se. V pondělí odešla do školy posilněna práškem proti alergii. „Po něm se mi zase bude chtít spát!“ kňourala a při odchodu mě naváděla: „Mami, napiš mi do indexu, že nejsem zdrogovaná, jinak mi to snad už nikdo neuvěří!“

Odpoledne se vrátila zase kapičku flekatější, naštvaně si odfrkla po mém (asi stém) doporučení, by se neškrabala, zavřela se v pokoji a za chvíli jsem už viděla na svým počítači, jak jí zezelenala kytička na ICQ. Od toho okamžiku mi každý dvě minuty zablikal oranžový obdélník na dolní liště a z repráků se ozvalo optimistické „o-ou!“ Když jsem vypnula zvuk, zdálo se, že obdélník bliká se vzrůstající naléhavostí. Zprávy, které jsme si vyměnily, byly následujícího charakteru:

S: Asi se uškrabu!
F: Neškrab se!
S: Uškrabu se!!!
F: Běž si vzít prášek.
S: Už jsi jako dealer!
S: Matko, přijď mě poškrábat!
F: Vem si prášek.
S: Matko, ty mě tady takhle necháš?!
F: Jo.
S: Pojď mě poškrábat!!!

… atd.

Večer to bylo ještě horší.

Druhý den byla oteklá občanka vyštvána k lékaři. Bylo to dosti dramatické, neboť šla make-upu prosta. Naštěstí byla její vyrážka konečně identifikována jako alergická reakce na dobraná antibiotika. Uprostřed týdne tedy občanka – posilněna léky, mastmi a euforií z nesvědivého těla – radostně pravila: „Mami, život je tak fajn, když tě nic nesvědí!!!“ Kdo ví, jestli by si bez alergie takovou věc vůbec uvědomila. Z toho vyvozuji ponaučení, že i alergie může velmi, ale velmi prospěšná. ;O)

Mladší šla konečně do školy též. Už se těšila. Byla za frajerku, páč jsem ji v rámci domácí výuky donutila udělat pár věcí navíc, takže zatímco jiní plnili úkoly, ona nemusela nic dělat. Mohla se tvářit velkoryse, napovídat a kochat se pohledem na Ríšu, údajně nejhezčího kluka ze třídy. Zdá se, že i Ríša se rád občas kochne, tudíž je všechno, jak má být. Mladší řekla, že je Ríša gentleman a pozná se to podle toho, že je k holkám galantní. Ríša totiž říká, že dámy mají vždycky přednost! Ríša oslovuje trpaslíkovou – paní Mladší. Když se odpoledne loučí, halekají na sebe: „Ahoj, paní Mladší!“ a „Ahoj, pane Ríšo!“

Když paní Mladší a pan Ríša dohalekali v úterý, nemohla jsem si nepovšimnout, že paní Mladší má sukni špinavou jak to čuně. „Od čehopak to máme?“ zajímalo mě a ukázala jsem na flek. „To je od hlíny,“ prozradila mi trpaslíková nevzrušeně. „A proč?“ „Vždyť jdu z keramiky! To prostě jinak nešlo!“ Než jsem se nadechla, přispěchal pan Ríša, snad aby ochránil čest své přítelky, srdnatě se postavil přede mě a pravil: „To nic není! Já jsem ještě špinavější!“ Překvapeně jsem si ho prohlédla. A skutečně – byl. „Tobě ať nadají tvý rodiče,“ poradila jsem panu Ríšovi. „Nenadají,“ řekl pan Ríša, „Vyperou to v persilu. Měla byste ho taky zkusit. Ahoj, paní Mladší!“ „Ahoj, pane Ríšo!“ volala za vzdalujícím se chlapcem trpaslíková. Pak řekla: „Pan Ríšánek je velmi pozorný, že?!“ Jak jen tahle známost dopadne? ;O)

Hezký, vtipný a jarně naladěný Velikonoce všem. :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.