Tak. Je to tady. Už je listopad, vánoce za rohem a do léta daleko. Jako každej rok touhle dobou si neodpustím hlasitý ÁCH JÓ! V dopisu pro Ježíška přibyl Mladší vedle domečku pro panenky trpaslík Kejchal, kterej umí pískat či co. Nyní má v plánu k bodu tři dopsat psa, co nejenže štěká a jí, ale i vykonává potřebu. Chtěla ho tam dopsat hned v pátek odpoledne, když přišla domů ze školy, ve které strávila i noc. Byla však z oslav Halloweenu tak vyčerpaná, že si zkoušela lehat i při jízdě na koloběžce, kterou jsme si přibraly na odpolední hřbitovní výpravu. Tudíž s sebou doma práskla tak akorát do postele s pocitem, že neudrží ani tužku.
Ani pro Starší nebyla noc prožitá bez Mladší úplně jednoduchá. „Asi se tady budu bát,“ pravila radostně, když jsem kolem šesté večer odvedla trpaslíkovou do školy a vrátila se bez ní. Aby se nebála, začala psát dopis Ježíškovi. Řeknu vám, že letos si přeje pěkně zvláštní věci a že se Ježíšek zapotí tak, že asi to roznášení dárků definitivně pověsí na vánoční hřebíček. Chudák.
Ráno pak Starší řekla, že kvůli nepřítomnosti Mladší přijde pozdě do školy, neboť je z rána, kdy ji nikdo nestresuje a neblokuje koupelnu, nesvá.
Do jedný v noci jsem čekala, že mi zavolají ze školy, bych si kvapně přiklusala pro malou bílou paní, která chce jít domů. Když nevolali ani o půl druhý, nevěřícně jsem se snížila k pyžamu a pokoušela se usnout, což přes příšerný Lví chrápání šlo dost těžko.
Do školy jsem tentokrát spěchala plná rozpolcených dojmů. „Bylo to super a bolí nás břicho!“ Hlaholila Mladší, když vlekla z družiny sebe, aktovku, narvanou tašku plnou důležitých věcí z večerní oslavy, spacák, kozačky a bundu. Za ní šla Kačka, nesla jí karimatku a v zubech měla krysu. Naštěstí plyšovou. A zubila se přesně tak jak o pár hodin dříve večer, když jsem ze školy odcházela a ona mi nemohla odpovědět na pozdrav, páč s krysou v puse se dost blbě mluví. Jen si to někdy zkuste!
„Z čeho vás bolí břicho?“ „Asi z těch lektvarů…“ „Jakých lektvarů?“ „My jsme dělali lektvary z minerálky a nějakých barviv a házeli jsme do toho to… no tamto… takový ty usušený ty… hrozny nebo co… jakože jsou to červi… a oni tam tak plavali ti červi v tý minerálce… a pak jsme tam dávali ty všelijaký barvičky a pak jsme to pili… a pak nás bolí břicho. Prostě to bylo super! A hráli jsme hry, šli jsme průvodem po škole, chodili jsme čurat na klučičí záchody a víš, že kluci mají úplně hezčí záchody než my?! A měli jsme diskotéku, Kačce upadl ocas a Tomáš Loj mi sáhl na prsa!“
V záplavě informací jsem stačila jen vydechnout: „Aha, a co noc?“ „Dobrý,“ řekla Kačka a chytila krysu palcem a ukazováčkem za ocas, „Já jsem vůbec nespala!“ „Já taky ne,“ přidala se Mladší horlivě, „Mně se hrozně stýskalo a bylo mi smutno a nic tady nebylo strašidelný, akorát že se mi stýskalo. Tak jsem to řekla paní učitelce a ta je ták moc hodná, že mě pořád hladila po hlavě a říkala, že jsem šikovná a že jsem to dobře zvládla a že můžu spát vedle ní, tak mi tam k sobě přetáhla tu karimatku a ten spacák. A ten spacák je pěkně blbej, protože v něm nejdou skrčit nohy a bylo mi vedro. Tak jsem si sundala kalhoty, ale to se mi pak zase lepily nohy na ten spacák. Tak jsem chvilku brečela, a pak jsem už nebrečela a pak jsem se vzbudila úplně sama v šest hodin.“ „Ehm… a ještě někdo brečel?“ „Ne, jenom já.“ „To se nikomu jinýmu nestýskalo?“ „Asi ne. A víš, čím to bude, mami? Asi nemají tak hodný maminky jako já. Ty budeš asi totiž nejhodnější maminka.“ „Jo, to je možný,“ souhlasila jsem vehementně. „To je,“ řekla Mladší úplně vážně, „Já si to teda myslím, protože jak to tak poslouchám, někdo nemá vůbec hodnou maminku. Někdo ji má dokonce zlou.“ Napadlo mě, že tohle prohlášení si od ní musím nechat podepsat. Za pár let, až mě nebude považovat za stoprocentně nejhodnější maminku (a že bohužel bude, nač si něco nalhávat), jí s ním budu mávat před nosem a jestli bude mít pubertu složitou jako „někdo“, možná jí ho i omlátím o hlavu…
Tak pěknej první listopadovej týden a ať vám v něm nic a nikdo nechybí.
Vaše teta Fily
Add Comment