Dnes mají svátek Matylda a Rút

Dnes mají svátek Matylda a Rút

Možná to nakonec v kontextu s Rúth Bondy, o které si budeme vyprávět, vyzní trochu jako paradox, že v jeden den vedle sebe v kalendáři stojí tato dvě jména. Staroněmecká Matylda a hebrejská Rút…

Žena, o které vám dnes povíme, je v dětském kalendáři výjimkou. Její život a tvorba se toho dětského bezstarostného světa vlastně nedotýkají. Ale je to člověk, o jehož životě a práci byste měli vědět. Až přijde čas, kdy vyrostete z pohádek a budete třeba chtít vědět něco o válce, o židovských tradicích nebo o někom, kdo tohle zažil, třeba si na novinářku, spisovatelku a překladatelku Ruth Bondy vzpomenete.

Ruth Bondy se narodila v Praze roku 1923 do klasické židovské rodiny. Bydlela s rodiči a mladší sestrou Ditou na Vinohradech. Doma mluvili česky, ale protože se počítalo s tím, že pro budoucnost dívky je dobré, aby se v tehdejší době domluvila německy, navštěvovala německou školu. Většina jejích spolužáků byla z německých rodin. Tenkrát ještě malá Ruth žádnou zášť vůči Židům ze strany Němců nepociťovala. To se ovšem mělo záhy změnit.

Protože rodina předpokládala, že bude Ruth pracovat stejně jako její otec v bankovnictví, vybrali jí k dalšímu studiu obchodní akademii. Ruth se už tehdy toužila stát novinářkou, ale to se pro slušně vychovanou židovskou dívku absolutně nehodilo. Proto musela, ač nerada, nastoupit na obchodní akademii, která ji vůbec nebavila.

Do studia jí ale vstoupil počátek války. Ruth chtěla odjet do Palestiny a pomáhat tam jako pečovatelka dětí. To se jí už nepodařilo. Jako první z celé rodiny byla odvezena do koncentračního tábora v Terezíně. Ze začátku pracovala v zahradnictví, což pro ni bylo vlastně plus. Sama později přiznala, že občas kradli zeleninu, kterou jinak v ghetu po celou dobu pobytu nedostávali. Snad i to mělo podíl na tom, že jako jedna z mála z jejich rodiny přežila.

Zanedlouho deportovali do Terezína i její mladší sestru s matkou. Později se do různých koncentračních táborů dostalo celkem 32 členů rodiny Bondyů. Přežilo jich jen pět. Ale to předbíháme událostem.

Po převozu do Osvětimi měla Ruth štěstí, protože se dostala do mírnější části tábora. Tzv. terezínského rodinného tábora, kde sice bydleli zvlášť muži a zvlášť ženy s dětmi, ale alespoň občas se mohli zahlédnout a věděli o sobě. Tento tábor prý Němci trpěli jen z obav, že by přišel na kontrolu někdo z komise Červeného kříže.

V červnu 1944 byla Ruth se skupinou dalších lidí převezena do Hamburku, kde odklízeli válečné trosky. Konec války se blížil. Nevěděla nic o své rodině, nevěděla, co se svým životem podnikne, ale když se všichni po konci války vraceli domů, nasedla do náklaďáku, který mířil do Čech. V Praze najednou neměla kam jít. Vyhledala tedy svoji vzdálenou tetu. Díky tomu se znovu sešla se sestrou, která udělala totéž co Ruth.

Protože uměla jazyky, začala Ruth Bondy pracovat jako překladatelka z angličtiny pro United Press. Na svůj sen odejít do Palestiny myslela stále častěji, proto využila příležitosti a jednoho dne koncem roku 1948 se přihlásila do Československé brigády, která měla namířeno do Izraeli. Tam se kromě pracovních povinností začala svědomitě věnovat studiu hebrejštiny, aby si mohla splnit ten další, životní, sen. K jeho naplnění došlo roku 1951. Stala se novinářkou.

Od té doby uteklo už hodně vody. Ruth Bondy, která nemá ráda přechylování cizích ženských příjmení („počešťování“, přidávání koncovky -ová), se stala v Izraeli uznávanou žurnalistkou. Kvůli této práci si také nechala odstranit číslo, které jí jako všem ostatním vězňům vytetovali v koncentračním táboře. Ne proto, aby něco tajila nebo úmyslně zapomínala na minulost. To ostatně dokázala ve svých knihách, které tomu tématu věnovala. Jen nechtěla žít s něčím, co jí Němci přisoudili, aniž by měla právo volby.

Předválečné a válečné vnímání světa očima Židů popsala v knize Víc štěstí než rozumu. Kromě této knihy u nás ještě vyšly další publikace. V knize Boží hody – Jak jedli Židé v Čechách a na Moravě popisuje (nejen) jídlo ve spojitosti s židovskými zásadami, zvyky a tradicemi a vše prokládá historkami z dětství. Svoje postřehy a úvahy o životě sepsala Ruth Bondy pod názvem Drobné útěchy. Další knihu věnovala kořenům židovských jmen a nazvala ji Rodinné dědictví – Jména Židů v Čechách a na Moravě. O Židech v období nacismu vypovídá kniha Jakob Edelstein a slovníček židovských výrazů z konce 19. a začátku 20. století najdete pod titulem Mezi námi řečeno – Jak mluvili Židé v Čechách a na Moravě.

Tyto publikace vyšly i u nás. Do hebrejštiny zase Ruth Bondy přeložila přes 40 českých knih. Mezi nimi například knihy Karla Čapka nebo Bohumila Hrabala, Fimfárum Jana Wericha a několik dalších. Podle jejích slov měl v Izraeli největší úspěch překlad našeho starého dobrého vojáka Švejka.

Přejeme všem Matyldám i Rút, Rut a Ruth, aby prožívaly šťastné a bezpečné dny, aby si plnily sny a aby nezapomínaly, že někdy je třeba vážit si i toho, když má člověk víc štěstí než rozumu.

Jestli čekáte na psí kalendář, odhalení je zde – svátek má Gina. :O)

 

 

 

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *