Kromě Kazimíra, dnes slaví svátek i Kazimíry a Kazi. Můžete hádat, o kom bude řeč…
Některé zdroje uvádí, že tato jména pochází ze staročeštiny a znamenají něco ve smyslu „ten, co kazí mír“. Zatímco dnes nám to nezní příliš lichotivě, dřív to byla v podstatě poklona, protože jen pravý válečník a zdatný bojovník mohl být oslavován. Jiné zdroje zase říkají, že by tato jména mohla pocházet z keltštiny. Zde je už výklad mnohem libozvučnější, zvlášť pro ženské verze. Nebo je snad některá, která by nechtěla, aby její jméno vyjadřovalo cosi jako „krásná“?
Ačkoli byla dřív jména jako Kazimír, Kazimíra i Kazi docela užívána, v současnosti jsou spíše výjimkou. Pravda – Kazimírů je u nás momentálně asi 280, Kazimír pouhých 40 a jménem Kazi se může pochlubit jen cca 20 žen. To nám také podstatně znesnadnilo hledání dnešní osobnosti do dětského kalendáře. Proto nakonec padla volba na nejslavnější Kazi v dějinách naší vlasti.
Pověst
… Kdysi dávno (pověst praví, že to bylo v 6. století) žil jeden lidem oblíbený kníže. Jmenoval se Krok. Byla to doba těžká, ale i zajímavá. Nadpřirozené schopnosti byly tenkrát přímo vítány a opěvovány. I vojvoda Krok měl jistou schopnost předvídat budoucnost. Tuto schopnost po něm podědila jedna z jeho tří dcer. Ta, o které se traduje, že pronesla památnou větu vztahující se k budoucímu městu Praha. Bylo to asi nějak takto: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat!“
Tou dcerou byla Libuše, nejmladší z Krokových dcer, která po jeho smrti převzala vládu nad zemí a nastěhovala se na hrad Vyšehrad, který nechal postavit její otec a pojmenoval jej podle toho, že to byl hrad stojící vysoko. Z toho nám logicky vyplívá, že musela mít nějakého staršího sourozence. Ano, dva. Totiž dvě. Sestry Kazi a Tetu. Ty s ní na Vyšehradě nebydlely, protože měla každá svůj vlastní hrad. Kazi Kazín a Teta Tetín. My jsme tu ale dnes kvůli Kazi…
O všech třech sestrách se vypráví, že byly krásné, moudré, vzdělané a navíc každá svým způsobem výjimečná. Výjimečnost Kazi se projevovala tím, že měla údajně velké léčitelské schopnosti. Vyznala se v bylinkách, uměla vyléčit kdejaký neduh a traduje se, že mnohdy i slovy zahnala smrt od člověka, který už ležel na smrtelné posteli.
Jednoho dne se objevil silný a udatný mladík, který vlastníma rukama skolil obrovského kance a přinesl ho na vlastních bedrech až k sestrám. Nejen ony ale celé okolí z toho bylo paf. Libuše tedy pozvala mladíka na hostinu, kde se mu za jeho statečnost chtěla odměnit. Věnovala mu pás mužnosti, který vybrala Kazi. Ten mladík se jmenoval Bivoj a stal se manželem nejstarší ze tří sester – Kazi…
Jestli tuto nebo jiné české pověsti ještě neznáte, přečtěte si třeba Staré pověsti české od Aloise Jiráska, tam se dozvíte mnohem, mnohem víc.
Všem Kazimírům a Kazimírám pěkný pátek a fenkám se jménem Sally prima svátek. :O)
Add Comment