Většina rodičů považuje za samozřejmé, že jejich miminko nosí plenky, dokud se nenaučí chodit na nočník. Přibývá ovšem i těch, kteří se svými dětmi vyzkoušeli bezplenkovou metodu a nemohou si ji vynachválit. V čem tento způsob výchovy spočívá? To si povíme právě dnes!
Bezplenková metoda vychází z předpokladu, že stejně jako dokážeme vyslyšet takové potřeby miminek jako je hlad nebo žízeň, můžeme také vypozorovat, kdy chce miminko vykonat malou nebo velkou potřebu. Není to nic objevného, maminky zejména v Africe a v chudých zemích dalších kontinentů takto vychovávají odnepaměti své děti, které se pak mnohem rychleji než jejich vrstevníci v plenkách naučí sami chodit na záchod.
Neexistuje žádný zaručený návod, jak úspěšně tuto metodu praktikovat, předpoklady má ale snad každé zdravé miminko. To je dáno jedním z mála zbylých pudů, které máme společné se zvířaty, totiž být co nejkratší dobu v kontaktu s vlastními výměšky. Používáním plínek se tento pud otupí a „nově“ se vytváří přechodem na nočník po určité době strávené čůráním a kakáním do vlastního oblečení. Častým argumentem maminek „bezplínkových“ dětí je tedy to, že dělají vlastně to, co je přirozené a snaží se vycházet vstříc potřebám dítěte. Vedlejším pozitivem je pak finanční úspora, protože nebudete muset kupovat tolik plenek.
Čím dříve po narození se začne, tím je větší pravděpodobnost, že najdete s děťátkem „společnou řeč“ a poznáte, kdy hlásí, že potřebuje čůrat nebo kakat. Metoda ovšem nefunguje tak, že by miminko zůstávalo pořád bez plínek. Důvodem je to, že ne vždy můžete (nebo stihnete) donést nočník (nejlépe čínský, ale dobrou službu udělá i obyčejný lavor), nad kterým dítě podržíte, což se týká hlavně noci nebo okamžiků, kdy miminko nedá dostatečně najevo svou potřebu. Dítě se tak učí, že plenka slouží jen „pro jistou“, ale správné je vyměšovat do nádoby a mít stále suchou plenu.
Zaujalo vás naše dnešní téma? Pak se na naše stránky podívejte i příště, o bezplenkové metodě si povíme něco více!
Add Comment