V pátek mi bylo pět měsíců. Fily mi říkala, že tomu nemůže uvěřit. Taky mi říkala, ať na ni přestanu zkoušet to svoje „jástímmilýmksichtem“, že to na ni prý neplatí, ale to teda pěkně kecá. Platí! Cha chá!
Musím vám štěknout, že se mám dobře. Mí člověci konečně pochopili, že některý věci nemá smysl hrotit, páč mám svůj beaglí rozoumek a ten holt používám a používat budu, ať se jim to líbí, nebo ne. Fily mi často promlouvá do duše, páč jsme spolu hodně samy. Mladší je dlouho ve škole a pantaťka Lev je někde v pryč a vídám ho v podstatě jen v ty dny, co jim říkají víkend. To jsou dny, kdy neplatí některá pravidla, co platí v ostatní dny. To třeba můžu být venku celý odpoledne a celá smečka je se mnou, což je pro mě samozřejmě lepší, jelikož mohou rozložit síly a Fily se pak netváří tak vyčerpaně a večer při pohledu na mě neříká to svoje všednodenní: „Já už nehraju!“. Jsou to taky dny, kdy jezdíme autem někam, kde to ještě neznám, a můžu tam běhat a čmuchat a zkoumat a to se mi líbí, protože u nás na sídlišti i v přilehlém lesíku jsem už naběhaná a načmuchaná dost, a abych mohla zkoumat něco novýho, musela jsem se snížit k požírání a olizování hoven, páč všechno ostatní jsem měla fakt už dost důkladně prozkoumáno.
Na to já samozřejmě reaguju tím osvědčeným nevinným pohledem s hlavou nakloněnou na stranu: „Já? Já s tím milým ksichtem?!“ A to pak Fily celá zamračená hudruje: „Nedělej na mě ty obličeje, prase jedno, víš, že to na mě neplatí!“ Tak ten ksicht ještě chvíli vydržím a ona si povzdechne a řekne: „Pojď, prosím tě!“ a jde se dál. Někdy ne. Někdy, když si na něčem opravdu pochutnám, odvleče mě za trest domů a ještě mi dá na zbytek cesty náhubek. To jsem teda pak pěkně uražená, to vám musím štěknout.
Abych jí ale udělala radost, připustila jsem, že rozumím tomu jejímu „Fuj!“. Rozhodla jsem se svým podceňovaným beaglím rozoumkem, že je výhodné to přiznat, páč to přináší výhody. Cha chá! Když vám totiž v naší smečce řekne někdo: „Fuj!!!“ a tváří se u toho znechuceně a vy „fuj“ vyplivnete, dostanete za to odměnu. Takže teď vyplivuju, co mi síly stačí, páč za to vždycky dostanu nějakou mňamku. Někdy si i hledám nějaký hnusy, co by mi stejně nechutnaly, jen je očichám nebo olíznu, významně se podívám na Fily (případně někoho jinýho, pokud tam není ona) a jdu si rovnou pro odměnu. Někdy se dokonce stane, že si ani nevšimnou, že jsem upustila něco fujtajbl, co jsem jako klidně mohla sežrat, tak před nima sedím jak trubka a čekám a čekám a čekám, než jim to dojde. Člověci mají někdy děsně dlouhý vedení! Když jim to nedojde, holt se k tý věci vrátím, čumím na ni, pak na ně a většinou jim to docvakne. Když ne, musím tu věc vzít znovu do huby a vyplivnout! No, nemám to jednoduchý, štěknu vám. Pes aby dělat psí kusy, aby se dostal jednou za minutu k nějaký tý dobrotě!
Mno, a jinak dobrý. Hodně jsem vyrostla, takže vyskočím úžasně vysoko, což znamená, že jsem si udělala pelíšek z křesla a normálka spím s Mladší v posteli, i když u té se tvářím, že tam JAKO nedokážu vylézt sama, aby měla holčička pocit, že je to JAKO její volba, že k ní do postele můžu. Jsem prostě strašně ohleduplná psová, o tom žádná. Taky jsem jela lanovkou, byla jsem v zoo, na spoustě výletů, hodněkrát na cvičáku a taky na víkend v Tcháňatově, kde jsme šli do lesa a člověci hledali houby. Lev mi je dal očuchat a radostně říkal: „Hledej!“ Ale na to já se mu můžu v lese vyprdnout, abych hledala nějaký houby, co se podle mě nedaj žrát, když je tam spousta jiných nádherných stop. Tak jsem Fily, co jsem ji venčila na vodítku, protáhla spoustou křovin, kde zaručeně žádný houby nerostly.
No a jinak mám dost psích kamarádů, s kterýma se scházím většinou na výběhu nebo se jen tak potkáváme na sídlišti. Jsou to teda většinou spíš kamarádky a všechny jsou o pořádnej kus větší než já, ale jak nás pustí z vodítek, je to fuk, páč já jsem děsně mrštná a statečná a vůbec… honíme se, koušeme se, skáčeme a děláme přemety. To mě fakticky baví. Mám i dva malý kamarády – jorkšíry. Jeden je Eda a prý mě miluje, ale já ještě nevím, co to znamená, takže zatímco on kolem mě krouží, lísá se a kňučí, já se mu snažím přátelsky ukousnout ucho, jako to dělám s ostatníma kámošema. Druhá jorkšírka je holka, jmenuje se Bella a ta naštěstí chápe, jak vypadá pořádná hra. Bohužel je hrozně žravá a už ví, že Fily má u sebe PRO MĚ vždycky pytel dobrot, tak se na Fily furt lepí a opičí se po mně, když plním povely, aby taky dostala mňamku. To mě teda celkem rozčiluje, když Fily ty MÝ mňamky rozdává cizím psům. Pchá! Budu ji to muset nějak odnaučit!
Tak haf!
Vaše Megí Fuj
Add Comment