Velikonoční švédské čarování

Nejdříve jedna zajímavost pro začátek – během švédských Velikonoc můžete vidět v domácnostech i kostelech obdobu našeho betlému. Říká se mu velikonoční krajina a ztvárňuje zmrtvýchvstání Ježíše.Nejdříve jedna zajímavost pro začátek – během švédských velikonoc můžete vidět v domácnostech i kostelech obdobu našeho betlému. Říká se mu velikonoční krajina a ztvárňuje zmrtvýchvstání Ježíše.

Jako v mnoha jiných zemích počínají oslavy Velikonoc i ve Švédsku Škaredou středou. Těsně před ní je potřeba se řádně poveselit a pohodovat, aby byl ten dlouhý půst k přežití. Nebo tomu tak alespoň bývávalo. V dnešní době se pochopitelně některé tradice nedodržují tak striktně, jako tomu bylo dříve. Ale i pro ty, kteří si půstem dobu čekání na Velikonoce nekrátí nebo, chcete-li, neznepříjemňují, tu masopustní veselí je. Základním kulinářským symbolem jsou v tomto čase buchty z kynutého těsta zvané semior. Buchta se rozkrojí, navrší se na ni mandlová náplň a šlehaná smetana, znovu zakryje skrojkem, vloží se do misky a zalije vlažným nebo teplým mlékem. Na některých místech je k vidění a ochutnání i pečivo s dlouholetou tradicí ve tvaru kříže. Kromě kynutých buchet, si Švédové pochutnávají i na kamnech pečených palačinkách z kynutého těsta.

Pokud se někdy ocitnete ve Švédsku na Škaredou středu, snad ani raději nevycházejte z domu, každopádně nevykonávejte žádnou hlučnou práci, nic, co by mělo něco společného s otáčením čehokoli (pozor! Ani polívku nemíchat!) a v žádném případě nevyslovujte slova malých potvůrek, jimiž jsou vši a blechy, jinak se jich po celý rok nezbavíte! A všechny ty katastrofy, před nimiž je potřeba chránit dům, mají na svědomí švédské čarodějnice. Věřte, nevěřte…

Podle pradávných pověr tu čarodějnice opravdu byly a kdo ví, jestli by se i dnes nějaká nenašla? Proto je potřeba chránit před nimi dům, dobytek a hlavně děti, neboť v kouzelném čase rodícího se jara mají největší magickou sílu.

Když už přežijete Škaredou středu bez úhony, nemáte zatím vyhráno. Další čarodějnické nebezpečí číhá na Zelený čtvrtek. V tento měly (mají?) čarodějnice největší moc. A už jsme u létání. Čarodějnice nakopnou na Zelený čtvrtek vše, co lze osedlat. Od obligátních košťat a jiných předmětů, přes domácí zvířata, až po lidské osoby. A letí kam? Na sabat. Většina míří na kouzelný vrch Blakulla. Cestou kradou děti, které musí letět s nimi. Ale nebojte se. Za prvé existuje spousta zaručených fint, kterak takovou čarodějnici poznat, jak ji zneškodnit a čím ji vyděsit, za druhé tohle strašení není vůči čarodějnicím tak docela fér, protože se říká, že čarodějnice jsou v podstatě hodné, nikomu neubližují a „čarují“ jen v rámci přírody, aby se jí dařilo dobře. A když přijde na věc, čarodějnice nakonec vlastně ani létat neumí a celá ta historie se traduje proto, že na svých košťatech vyskakovaly nad poli do co největší výšky, aby ukázaly plodinám, jak vysoko mají vyrůst.

Ovšem Zelený čtvrtek je opředen i spoustou jiných kouzel. Obdobně jako je tomu u nás ve Velký pátek, se zde dají nalézt úžasné poklady. Pokud vám tedy nevadí, že je hlídá trol, který neustále mění svoji podobu a vy se nesmíte ani jedinkrát usmát, jinak máte po pokladu.

A teď trochu reality. Na Zelený čtvrtek se jí stejně jako v Česku bezmasé jídlo, pokud možno do zelena. Tradičním menu bývá dušená zelenina, jejíž základní ingrediencí je zelí. V tomto dni se také děti převlékají do kostýmů čarodějnic, obchází domy a pode dveřmi posouvají velikonoční dopisy. V dopisech bývá žádost o sladkou velikonoční nadílku, občas i hrozba, co se přihodí, nebude-li žádosti vyhověno, ale častěji vlastní vymyšlená říkanka se vzkazem. Na velikonočním dopisu nesmí chybět obrázek čarodějnice, uvnitř bývá schované pírko a dopis je obřadně zapečetěn.

Na Velký pátek si lidé moc nedopřávají. Odedávna to byl den přísného půstu, kdy byla na jídelníčku maximálně vařená ryba s brambory, luštěniny, případně sladká kaše. Střídmost a nevyzývavost byla vyžadována i v oblečení a chování. Velký pátek byl také dnem, kdy se lidé mrskali větvičkami. Nebyly spletené do pomlázek jako ty naše. Šlo o obyčejné březové proutky, které měly zaručit zdraví. Na rozdíl od našich zvyků se mrskání netýkalo jen dívek, ale pěkně spravedlivě všech bez výjimky a kdo tomu ušel v pátek, mohl si užít ještě na velikonoční neděli nebo i pondělí. Dnes se tento zvyk už příliš nedodržuje, přesto jsou postní metly nedílnou součástí švédských velikonoc doposud, i když plní převážně dekorační funkci. Proutky ozdobené pírky a vyfouknutými vejci se dávají do vázy. Mohou to být pruty holé i s pučícími lístky, které mají symbolizovat palmové ratolesti.

Po Velkém pátku přichází kýžená Bílá sobota. Den, kdy se konečně po dlouhém půstu může začít s oslavami v pravém slova smyslu. Je nasnadě, že tenhle zvyk je stále aktuální a krom domácích hostin dostávají děti právě dnes laskominy, mezi nimiž nesmí chybět čokoládové figurky a marcipán. Kvůli Bílé sobotě si dodnes některé rodiny schovávají vánoční stromky, aby je po vzoru tradice mohli naházet na sebe, vytvořit hranic a spálit. Tato akce se stala společenskou událostí, aktivita je převážně na chlapcích a často mezi sebou jednotlivé vesnice soutěží, čí hranice bude vyšší. Další zábavou pro mládež je v tento psaní vzkazů na papírky, které je potřeba nepozorovaně připevnit adresátovi na záda. Na vzkazech je krom textu vždy obrázek inspirovaný čarodějnickým světem a říká se jim Pasy na sabat.

Velikonoční sobota a neděle se dodnes slaví velmi bujaře a je ve znamení her a soutěží. Hlavními rekvizitami při hrách bývají vajíčka. Probíhají závody v koulení vajec ze svahu, v hodu vejcem do dálky, nebo o obdobu kuželek, kdy se vejcem srážejí jiná vejce postavená do řady. Soutěží se i v pojídání nebo sbírání vajec. Kluci, kteří o masopustu obdarovali nějakou dívku pečivem, od ní dostávají v tento den na oplátku obarvené vajíčko.

Tímto se se Švédskem rozloučíme a posuneme se zase někam jinam. Nechte se překvapit.