Není to žádná novinka – za týden jsou Vánoce. Letos je ale všechno kolem Vánoc jinak. Venku se zelená tráva… během týdne jsem třikrát brutálně zmokla… Mladší je definitivně nevěřící, ale protože je v tom nová, ještě ji nenapadlo šmejdit po bytě a hledat dárečky… Starší opovrhuje vánoční výzdobou. Jedna tradice však zůstala zachována – náš vánoční strom opět přišel o špičku, aby se vůbec vlezl do pokoje. Ne, nebydlíme v domečku pro trpaslíky…
A ano, už máme strom. Nastrojený. Poprvé v životě tak brzy. Snad do Vánoc nevypelichá.
Už jsem to vzdala. Termín „normální stromeček“ budí u těch, z nichž se skládá naše skromná rodina, smích. I vzrostlé jedle jim (Mladší a Lvovi) připadaly „malé“. Upozornivši na to, že se jimi vylosovaná dřevina do pokoje nevleze, natož aby ji pojal výtah, stala jsem se středem nepopiratelného posměchu. Krčíc rameny jsem rezignovala. Po té, co nám prodejce sdělil cenu, jsem se opět aktivovala a hodlala bojovat za práva normálních stromků. Beznadějně.
„Patnáct stovek?! Za něco, co si užijeme dva dny?!“ brblala jsem uprostřed jehličnanů a tvářila se více než otráveně. Prodejce nehnul ani brvou, z houští vytáhl metrový ohlozek a necitlivě jej postavil do prostoru mezi statné (drahé) kolegy. Bylo mi ohlozku líto. Tak líto, až jsem na okamžik přestala přemýšlet o ceně uřezaných stromků a umínila si, že se svým záchranářským komplexem budu muset opravdu začít něco dělat, neboť jen blázen (čili já) je schopen dojímat se nad případnou opuštěností a nechtěností ošklivého stromečku. Z rozjímání mě probral prodejce slovy: „Máme i levnější.“ Rukou pokynul ubohému ohlozku. „Ten ne!!!“ zvolalo duo Mladší – Lev takřka současně.
„Na dva dny…“ zafuněla jsem a hledala peněženku. Prodejce zatím zeštíhlil obřímu stromu nohu a navlíknul mu síťovaný kabátek. „Tak si ho nastrojte už teď,“ naklonil se ke mně důvěrně. Jako kdyby mi sděloval tajemství. Něco, co je jen mezi náma. „Teď?“ divila jsem se. „Tři týdny před Vánocema? Vždyť do štědrýho dne opadá.“ „Neopadá!“ bránil se prodejce. „Za ty peníze vám musí vydržet nejmíň dva měsíce, aniž by upadla jediná jehlička. Fakt! Lidi to tak teď dělají, že ho zdobí už teď!“
Představa brzkého zdobení stromečku Mladší nadchla. Nacpali jsme jej do auta. Začal v kufru a skončil na předním okně. Abych si mohla sednout, musela jsem ho podlézt. „Pozor, ať nezlomíš tu špičku!“ nabádala mne holčička. Že mi tím prostocvikem eventuelně emigruje plotýnka, nechávalo všechny chladnými. „Jsem chudák,“ oznámila jsem rodině. Nikoho to nedojalo. Dokonce se zdálo, že se mnou ani nesouhlasí.
Moc nechápu, jak ho Lev nakonec do výtahu narval, ale byl ochoten udělat cokoli, aby jej nemusel nést šest pater pěšmo. Už pouhým přechodným odložením v předsíni vyšlo najevo, že strom je vyšší, než ti dva odpůrci nebohých ohlozků předpokládali. Špička se výmluvně ohnula o strop. „A to není ve stojanu,“ podotkla jsem.
„Máme stromeček!“ zvěstovala Mladší sestře. „Hm… já úplně nesnáším ty vánoční dekorace!“ pravila Starší s opovržením. Veselme se!
Protože nám to přece jen připadalo brzy, ubytovali jsme strom na týden na balkoně. Minulý víkend jsme jej slavnostně nacpali do bytu, uvrtali do stojanu a tradičně odstranili vršek stromu, aby mohl stát důstojně a neohnutě. A pak ještě kousek vršku, aby se na něj dala instalovat nová červená hvězda, po které Mladší už dlouho toužila. Sotva strom odložil síťovaný háv, zaplnily jeho větve půl jinak poměrně velkorysého prostoru obývacího pokoje. Několik spodních větví mu tedy bylo amputováno. Mladší je použila na věnec, takže máme už asi čtyři věnce…
Z toho plyne, že již týden bydlíme s voňavou jedlí, která snad aby se prodejci pomstila za své vytržení z lůna přírody, nenápadně každý den utrousí nějakou tu jehličku. Zdá se však, do štědrého dne vydrží a je to opravdu pěkná jedle, určitě mi po ní nakonec bude smutno. A večer, když se na stromě rozzáří světlo bílých a červených svíček a pokojem zavoní vanilková vůně svíček z adventního věnce, je to fajn. I když se venku zelená tráva, v jednom kuse prší, Mladší je nevěřící a Starší nemá ráda vánoční dekorace… i přesto je ve vzduchu cítit něco svátečního. Možná to bude to pověstné tajemné kouzlo Vánoc :O)
Všem vám přeju nádherné prožití vánočních svátků a alespoň jeden dárek vybíraný srdcem.
Poslední letošní neděli se budu těšit na počtenou :O)
Vaše teta Fily
Add Comment