„Hlavně se nepřeraz,“ doporučila jsem přítelce Lence s největší dobrosrdečností, jaké jsem schopna, když mi před pěti týdny oznámila, že jde bruslit. Téhož večera mi černý na modrým mobil zvěstoval: tak jsem se prerazila…
Protože je to moje dobrá přítelka, šla jsem se o jejím přeražení přesvědčit hned druhý den. Všechny roztříštěný kosti a kůstky pravého zápěstí měla spořádaně schovaný v novotou vonící sádře. Dosud, ačkoli po dvou přesádrováních již sádra novotou zdaleka ni zblízka nevoní, jsou tam schovány. Co z tohoto příběhu plyne? Za prvý – že sport je strašně nebezpečná aktivita a nechápu, proč se o tom se mnou pořád někdo pře. Za druhý – že se chlapi nemají jakože rádoby vtipně posmívat manželkám se zlomenou končetinou, bo je stihne spravedlivý trest. Jako Kytaristu…
„Normálně mi řekl, že to mám z toho, že mám už starý kosti!“ žalovala Lenka na manžela.
„Bídák a blbec!“ zvolala jsem rozhořčeně, domyla v jejich kuchyni nádobí a postavila jsem nám na kafe.
„Jo,“ souhlasila přítelka, poškrabala se blankytně modrou jehlicí v zákoutích sádry a bradou naznačila, kde najdu v lednici mlíko. Když jsem jí převázala šátek, v kterým bolavou ruku chlácholivě pochovala, povzdechla si: „To je na prd! Nemůžu si sama ani ukrojit chleba! Kytarista odjel opravovat nějakou chalupu, Heřmánka je na brigádě a já chci k jídlu něco teplýho!“
Než jsem se rozhodla, jestli ji polituju nebo nabídnu své kuchařské služby, zašramotil v zámku klíč. V útrobách předsíně zahlaholil cizí mužský hlas: „Tak vám vezu toho kráječe chleba!“ K cizímu hlasu patřil cizí chlap. Hodil na dlažbu v chodbičce blátem zaprasenou cestovní tašku a bodře vyzval kráječe chleba, aby vstoupil. Kytárista dohopkal mezi futra obýváku a tvářil se potměšile. „To máš ze solidarity nebo máte rodinný týden sádry?“ zeptala jsem a uvolnila mu křeslo. Svalil se do něj s heknutím. Berle položil vedle sebe a pod pravou zlomenou nohu v sádře si ode mě nechal podstrčit stoličku.
„Vidíš, to je tvůj trest za ty starý kosti,“ řekly jsme s Lenkou skoro současně.
„Ne,“ bránil se nepoučitelný Kytarista, „ona MÁ starý kosti! Já to mám z toho, že jsem se kochal. Tam bylo TAK krásně! Akorát trochu pršelo a jak jsem šel po trávě, tak jsem uklouz. A jak jsem uklouz, tak jsem si pod sebou zapomněl nohu nebo co… Ale nevadí,“ obrátil se radostně na ženu a triumfálně zvolal: „ty mi teď můžeš nosit různý věci a já je budu krájet!“
A jak pravil, tak se stalo.
Žili tam spolu svorně, ona nosila, on krájel a Heřmánka skončila s brigádou.
Po dvou dnech již vypadala vyčerpaně, neboť ji otec nutil vařit a matka nakupovat. Interně mi sdělila své podezření, že si snad zlomili končetiny současně jen proto, aby jí mohli zničit život. Snažila jsem se Heřmánku potěšit sdělením, že to jest jistě záměr všech rodičů světa a že v tom není sama.
Škoda, že se mnou ke zlomené dvojce nechodí Starší. Ta by Heřmánku povzbudila lépe než já. Má stran rodičovstva unikátní teorie a dokáže být obdivuhodně pohotová, když přijde na věc. Třeba tuhle. Jely jsme spolu nakupovat. My dvě. Že jsem na ni čekala hodinu a patnáct minut, než byla schopna opustit prostor bytu, snad už ani nikoho nepřekvapí. Čistě ze zvědavosti (a blbosti) jsem se však cestou na trolejbus zeptala, jestli by mi fakt už nemohla prozradit, proč jí to trvá tak dlouho. Nevím, zda si odpověď ve volných chvílích nějak připravovala, každopádně neváhala ani vteřinu: „Tak já ti to teda prozradím,“ řekla s významně pozdviženým obočím a cukajícími koutky.
„Můžeš za to ty!“
„Já?!“
„No jistě. Je to tvoje chyba, mami. Kdyby sis na mě dala víc záležet, kdyžs mě vyráběla, nemusely jsme tyhle otázky vůbec řešit.“
Mno… holky v tom mají prostě jasno – rodiče dělají jen samý naschvály. :O)
Vaše teta Fily
Add Comment