V koupelně se téměř nedá procházet. Všude leží hromady prádla roztříděné podle barev. Pračka se pere už s druhou dávkou. Tohle na návratech z dovolené nesnáším.
Bytem se vznáší dvoutýdenní prach a otevřenými okny vyháníme z místností neobydlený vzduch. Schránku na dopisy jsme ještě neotevřeli. Museli jsme se dospat. Ve svých postelích. Pod svými peřinami. Když vyjdu ven, slyším projíždějící auta. Hlasy cikád byly příjemnější.
Je sobota dopoledne. Holky si po dvou týdnech pustily televizi, na kterou si předtím ani nevzpomněly. Vypadají jinak. Mladší je navzdory čtyřicítkovýmu faktoru opálená jako princezna z mléčné čokolády, jemné chmýří na jejích zádech a chloupky na rukou získaly zlatavý nádech. Mořský vzduch jí zase zkroutil vlasy do loken, jaké mívala, když byla malým trpaslíčkem. K sežrání. Starší opět zesvětlaly vlasy. Jako každý rok má v tomto období blíž k blondýnkám. Opálená je decentně, s broskvovým odstínem. Lev se jako vždy opálil nejrychleji a nejvíc. Jako kdyby měl někde mořský kořeny. Opálený muž má v sobě o tajemství navíc. Sedím u počítače a rukama, ve kterých jsem před okamžikem probírala jemný plážový písek a drobné mušličky, který vyplavilo moře, bych ráda poslala do světa slova, v nichž by dovolená nepozbyla nic ze svýho kouzla. Ale už teď vím, že na to mi jeden sloupek nestačí. A už teď vím, že území blogu mi po přestávce přijde vhod a těším se jako malá, až svůj dluh vůči těm, kteří mě na mých stránkách postrádají, začnu splácet.
Takže nyní jen krátce. Zakynthos je překrásnej ostrov. Miluju ten pocit, když se můžu líně povalovat na lehátku, moře šumí, a když otevřu oči, slunce se ke mně prodírá mohutnými listy obřích palem. A přesně tak to taky bylo. Moře mělo teplotu odstátýho čaje, písek na jeho dně se poskládal do jemných vlnek. U pobřeží se proháněla hejna drobných pruhovaných rybek. To bylo bohužel všechno, nač jsme pod vodou narazili. Lev se tvrdošíjně potápěl, ale neobjevil nic. Mně to nevadilo. Nejsem potápěcí fanda a po pravdě řečeno mě děsí představa toho všeho neznámýho, co by kolem mě MOHLO být. Leč Lev potápěcí fanda je a byl zklamán. Mě zklamalo jen to, že jsme neviděli ani jednu želvu. V závěru dovolené jsem dokonce pronesla kacířskou myšlenku, že mohli do vody aspoň pro náš pocit hodit pár želvích maket. Všichni si mysleli, že žertuju…
Jediný, kdo želvu viděl, byla Starší. Viděla ji z paluby obří lodi, na který jsme se vydali obeplout ostrov. Během téhle plavby jsme se dostali i na místo, kam se jinak než lodí dostat nedá. Na pláž s vyloveným vrakem. Kdo byl kdy na Zakynthosu, ví, o čem je řeč. Kdo nebyl, pro toho je dnešní fotka. Místní tomu říkají Malý Karibik. V honbě za želvami jsme si dvakrát půjčili člun. Při druhé plavbě nám vypověděl motor. Mladší dostala panický šok a po té, co jsme byli zachráněni, prohlásila, že ji na loď už nikdy nikdo nedostane. Zachránilo nás jen to, že si vzal Lev mobil a dokázal komusi na druhým konci anglicky vysvětlit, kde jsme. Jinak se snad plácáme někde na moři ještě dnes. Taky jsme si půjčili auto. Terénní. Bez střechy. „Můžu si stoupnout? Asi ne, co? To se asi nesmí,“ zauvažovala jsem. „Kašli na to,“ řekl Lev, „A klidně si stoupni. Ať si to užiješ.“ Užila jsem si to.
I Starší si dovolenou užila. „Zase se mě ptal, jak se jmenuju a kolik mi je let… a že prej mám hezkej úsměv.“ hlásila, když přišla z baru. Ohlídla jsem se po číšníkovi, co měl už nejlepší léta za sebou: „Slizoun!“ „Hele, mami, proč ty o každým, komu se líbím, prohlásíš, že je slizoun?“ O každým ne. O Klukovi, s kterým každej večer zmizela na procházku, jsem to neříkala. Po třech dnes se už bezostyšně vodili za ruce. Po čtyřech jí dal pusu na dobrou noc. Paní trpaslíková to nesla těžce: „Jsem z ní úplně na nervy!“ Hudrovala, „Proč jsme je vůbec potkali?!“ Míníc tím celou Klukovu rodinu. My jsme byli rádi, že jsme je potkali. Je fajn mít s kým večer posedět a pokecat. Je fajn potkat lidi, kteří jsou fajn. Jestli jsme potkali i přátele a Starší opravdovýho Kluka, co není jen na prázdniny, ukáže čas. A podrobnosti? Na ty se vrhnu v blogu. Slibuju. Teď se musím vrátit do normálního života. Doprala pračka.
Krásnej poslední školní týden všem a neřešte ty vysvědčení zbytečně moc emotivně. :O)
Vaše teta Fily
Add Comment