Když se děti vztekají a pod vlivem toho vyvádějí extrémní nepřístojnosti, mají prý bezradní rodiče dělat totéž. Pokud se tedy dítě válí po zemi, například v obchodě, když si chce vyvzdorovat to či ono, měl by se rodič položit na zem a chovat se stejně.
Nikdy jsem to nezkoušel, ostatně myslím, že na vztek mezi regály je třeba mít správnou náturu a ještě patřičnou náladu, ale pokud bych chtěl tuto teorii uplatnit v praxi, choval bych se v těchto dnech – no, přinejmenším podivně. Tu a tam bych si začal vymýšlet, že mi to a to není dost dobré, mrskal bych vším, co bych měl po ruce, sem tam bych nic netušícímu příbuznému mával dlaní před nosem a občas bych i lehl na zem a zoufale bušil pěstičkami do podlahy.
Vzdorovací období k dětem patří, každé si jím projde a během něho dává najevo, že má svou vlastní hlavu. Myslím, že tím také zkouší, kam až může zajít a jak budeme reagovat my, chudáci rodiče. Pokud ale není věkový rozdíl mezi sourozenci v jedné rodině velký a období vzteklosti jsou dostatečně dlouhá, sejde se to tak, že se třeba umí vztekat všichni tři najednou.
Trochu bych J, M a A křivdil, kdybych tvrdil, že se vztekají naráz. Marně vzpomínám, jestli tomu tak někdy bylo. Ale stalo se, že se vztekali dva, a kupodivu oba kvůli té samé záležitosti. Ač jeden z nich – jednalo se o malou A a o rok a půl staršího M – musel být jasným vítězem tahanice o hračku, brečeli a byli nespokojení oba.
V naprosté většině případů se ale vztekají osamoceně, každý zvlášť – ledaže by jim šlo o společnou věc. A i když vztek mají všechny tři děti společný, je třeba uznat, že jsou poměrně kreativní a každý si našel jinou formu. J už totiž vyrostla z takového toho nejdivočejšího období, které se projevuje nepříčetným vztekem v nejnevhodnější dobu a na nejméně příjemném místě. Ten momentálně postihuje M, kterýžto je schopen dát do toho celou svou mužskou osobnost, sílu a odhodlání. A kromě takových těch běžných vztekacích poloh a projevů to M doprovází mlácením, boucháním, narážením a mydlením do všeho, co je v jeho dosahu.
J předvádí reakce, které si nic nezadají s móresy princezny na hrášku. Když na to přijde, zničehonic si postaví hlavu. Nevinné popichování se pak čas od času rozvine v nevyzpytatelnou hru nervů, protože téměř pětileté slečince není vůbec nic dobré, ať už je to cokoli.
Jelikož měla mimořádnou příležitost rozmary sourozenců náležitě odkoukat, naučila se leccos ze vzteklých reakcí nejmladší A dost brzy. Také ona chce zkrátka dát najevo svou svébytnost. Zatím se prosazuje hlavně tím, že propuká v hysterický pláč (dobrá průprava pro manželství!), ale i ona je schopná zatínat prstíčky v pěstičky.
Abyste tomu rozuměli, naše domácnost není naštěstí vystavěná na vzájemném vztekání se jeden na druhého a bušení ukřivděnými ručičkami druhého do jednoho. Po většinu času se chválabohu dokážou děti dohodnout a vycházejí spolu. O to roztomilejší (nebo spíš směšnější) někdy jejich vzteklé reakce jsou. Dokonce bych řekl, že se nevztekají tak často jako jejich tatínek, kterému se v reakcích na nefunkční internet nebo ztracená data podařilo do stolu v pracovně prorazit pořádnou díru.
Add Comment