Už začátkem týdne jsem vyhrabala kufry ukrývající bundy, kabátky, šály, čepice, rukavice a pár svetrů, který schovávám z nějaké i mě nepochopitelné piety, protože je nad slunce, mráz a všelicos jinýho jasný, že si je už nikdy nikdo neobleče. Jednu mikinu khaki barvy jsem se při té příležitosti pokusila vnutit Mladší s tím, že je fajn, že je pod zadek a dlouhé rukávy si přece může snadno ohrnout a dokonce jsem se snížila i k podlé manipulaci zmiňováním slov jako „sníh“ a „sáňkování“, při němž je předlouhá mikina (obzvláště v barvě khaki!) nepostradatelným doplňkem každého pořádného zimomilce.
Kačka si prohlédla svou 135 cm vysokou kamarádku narvanou do mikiny dospělé velikosti M s neskrývaným odporem. Než jsem stačila nadšeně říct, že je-li mikina pod kolena, je to na sáňkování ještě lepší, než je-li pod zadek, ohrnula Kačka nad tím nalezeným skvostem nos a bez obalu Mladší sdělila: „Chudáku!“ Trpaslíková ze sebe mikinu servala a doporučila mi, abych si šla hrát na bezdomovce s někým jiným, neboť ona má návštěvu s vkusem.
Na vylovení svého zimního oblečení jsem vydělala patnáct korun českých. Ve dvou bundách a jednom kabátku bylo v kapse vždy po pětikoruně. Mladší mi to záviděla, protože ona v jedné bundě nenašla nic a v druhé sedm (!) posmrkaných papírových kapesníků.
1. Mladší si pořídila nový kozačky, zánět nosohltanu a sadu žertovných předmětů. Nemoc způsobila, že je s žertovnými předměty doma, což není dobrá kombinace, protože na mě všude číhají gumoví červi a všelijaký potvory a já si ne vždy stačím uvědomit, že mají být žertovné… Takže hodně ječím a Mladší hodně kašle, protože ji smích víc dráždí v krku. V okamžiku, kdy tohle píšu, hodila hnusnou šedou housenku do prostoru a ta príma žertovná věc se přilepila ke stropu. „Hlavně nepanikař!“ zapřísahá mě dítě, stojí pod housenkou a s hlavou zvrácenou ke stropu k ní promlouvá: „Rozito, hezky se tam ubytuj a spadni, až přijde Starší. Poznáš ji podle toho, že má dlouhý blonďatý vlasy…“ „To seš teda pěkně zlomyslná,“ obracím se na Mladší. „Jo,“ souhlasí, „Ale taky jsem originální. Nikdo jinej jí takový pěkný dodatečný překvapení k svátku nevymyslel!“ Jen na okraj dodávám, že Starší nemá o koupi žertovných hnusů ponětí, tudíž ji z toho zřejmě klepne…
2. V pondělí nám opravdu ukradli balkon. Dělníky teď máme ze všech stran a všude bytem poletují malé částečky polystyrenu. Tuhle jsem bláhově otevřela okno a vítr k nám zavál takový množství drobných polystyrenových kuliček, že pokoj v okamžení vypadal jak Krkonoše v plné sezóně. Jakmile jsem je zlikvidovala, otevřela okno Starší…
3. Jeden den v týdnu sněžilo. Mladší řekla: „Ty vole! Mami, promiň, promiň za to slovo, ale já jsem to nemohla vydržet! To je tak super, že sněží! Já se hrozně těším na zimu!!!“ „Já se hrozně těším na léto,“ zabručela jsem otráveně do šály a snažila se vymrkat z oka kus polystyrenu, co přiletěl se sněhem. „To se teda natěšíš,“ konstatovala druhorozená suše.
4. Po návštěvě Sestry a jejích dětí naše společná rodička vyslovila filosofickou myšlenku v tomto znění: „Já ti řeknu, že ona to ta příroda dobře zařídila, že ti staří lidé nemůžou mít děti. Oni by je totiž museli mlátit od rána do večera…“
5. Akce kniha je ve finiši. Moje „nový dítě“ bude na světě v listopadu. Definitivně a opravdově. A bude součástí něčeho jinýho, úplně novýho. A vy se to včas dozvíte. ;O)
Takže si užijte posledních pár dní v letním čase a na počtenou za týden.
Vaše teta Fily
Add Comment