Nahoty a vnady

Nahoty a vnady

Moje přednosti vrtají v hlavě už i holčičkám z první třídy. Neuvěřitelné. „Když jsme šly spolu do šatny, heh, tak se mě Adélka ptala, jestli máš ty prsa měkký nebo tvrdý,“ hihňala se Mladší rozpačitě. „Cože?!“ pozvedla jsem obočí v nechápavém úžasu. Paní trpaslíková pravila: „Tak jsem jí řekla – Áďo, ty seš úplnej DEBIL! Všechny prsa jsou přece měkký!!!“ Nevymlouvala jsem jí to.

Dosud jsem si myslela, že tyhle záležitosti nechávají malé holčičky chladnými. Tedy do okamžiku, než začnou řešit svý vlastní prsa. Vždycky jsem si taky myslela, že komentování hrudníků je spíš pánskou záležitostí. Ačkoli pánové vlastně rádi okomentují snad všechno, co se ženského těla týče. Zvláště je-li tělo oděvu prosto. Přesvědčila jsem se o tom kupodivu na sobotní procházce jedním pěkným údolím, co se rozprostírá uprostřed lesů, mezi rybníky a potokem.

Mladší jela na koloběžce daleko před námi, Lev pro změnu pajdal kus za mnou, jelikož si vrtošivě vzal na vycházku své nové pantofle z bílé kůže. Pantofle jsou to opravdu esteticky velmi zdařilé, leč na prašnou cestu a dosud nerozchozeny se mi již při startu jevily jako nevhodné. Ale jelikož má Lev vždy svou lví pravdu, pantofle uhájil, pročež po celou dobu brblal, páč se mu tyto vyzouvaly. „Sakra! Já tam mám nějakej kamínek!“ ozývalo se co chvíli za mými zády a bylo to prokládáno brbláním: „No ne, však na mě nečekejte!“ Někde u louky, na které stály překážky pro koně, jsem se dozvěděla: „Tos mě teda poradila pěkně blbý boty!“ Smály jsme se s Mladší pod pomyslný vousy. Ona teda víc okatě, protože měla tu koloběžku, na který mohla v případě nouze odjet a Lev by ji fakt nechytil. (Zvlášť v těch botech, že jo.) Ale já jsem musela být ve škodolibých projevech obezřetná, neboť jsem lemra líná a Lev by mě chytil a pomstil se v každým případku. Koneckonců už i navrhoval, abych si jeho slušivé botky zkusila. Možná bych to i udělala, kdybych se nebála, že svoji lví tlapu o velikosti 43 bude chtít narvat do mých bot o velikosti 38.

„Nevrátíme se druhou stranou? Támhle tou cestou v lese?“ ptala jsem, když jsme se vraceli. „Zbláznila ses?!“ otázal se muž a věnoval výmluvný pohled svým pantoflím. Pak nahlas řekl: „Tam by se Mladší na té koloběžce blbě jelo.“ Láskyplně jsem nazvala chotě zbabělcem, na což obviněný reagoval výmluvným strašidelným ďábelským smíchem. Načež nepochopitelně zjihnul a radostně pronesl: „Jé!!!“

Radostné zjihlé „Jé!!!“ se počalo ozývat z mužských kolemjdoucích úst a donutilo mne rozhlédnout se, jsa v očekávání, že na louce spatřím kupříkladu okouzlujícího klusajícího oře. Ó nikoli. Na louce pohopkávali toliko dva fotografové. Jim však „Jé!!!“ ani v nejmenším nepatřilo. Patřilo objektu jejich objektivů. Lepá slečna, nutno říci, že nebyla oděna ni spoře ni nějak, leč tak nějak ve své vlastní kůži provozovala na louce roztodivné prostocviky a nabízela fotografům i kolemjdoucím pohledy, nad nimiž jeden zapomněl i nadávat na boty.

Mladší málem spadla z koloběžky a nevěřícně kulila oči na louku, kde se zrovna slečna mezi překážkami pokoušela dělat stojku či co to. „To je normální?!“ zeptala se pak tonouc ve vlastním studu. „U někoho ano,“ připustila jsem s úsměvem a pobaveně sledovala chlapy, kteří se při pohledu na nahou holku měnili na puberťáky. „Lidi mají různý koníčky,“ dodala jsem, zatímco Lev jásal: „To jsme měli ale štěstí, co?!“ „No, to jsme ale měli štěstí!“ souhlasila jsem ironicky. Když jsme se od slečny vzdalovali, Lev dobrých pět minut vyžadoval, abych potvrdila, že jsme měli štěstí a lál si, že nechtěl jít lesní pěšinou, protože to by musel projít kolem slečny úplně blízko a taky litoval, že nemá foťák a poprvé v životě pomluvil svůj milovaný telefon ufoun, protože nemá zoom. „Seš si fakt jistej, že to chceš tak dlouho probírat zrovna se mnou?“ řekla jsem nakonec. Můj muž se široce usmál a bezelstně odvětil: „Jo. S kým jiným bych to měl probírat?“ Pak mi doporučil, abych se vážně zamyslela nad svými koníčky…

Učinila jsem tak a malá Adélka mě při pohledu do výstřihu utvrdila v tom, že svlíkat se na veřejnosti pro mě nebude to pravý. Ačkoli jsem dospěla k závěru, že jsme u těch prsou beztak všichni začínali.

Pěkný zbytek prodlouženého víkendu, oslavte Den matek a vyrazte někam na výlet. :O)

Vaše teta Fily

Add Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Ověření *