V psím světě má svátek Pajda, v našem Matěj. Matěj, na kterého zaměříme pozornost, je dodnes považován za nejvýznamnějšího loutkáře českých dějin a nejeden z jeho potomků pokračoval (a pokračuje!) v rodinné loutkářské tradici.
Matěj Kopecký (24. 2. 1775 – 3. 7. 1847) je sice považován za zakladatele loutkářského rodu, ale pravdou je, že se do loutkářské rodiny už narodil. Jeho otec Johanes Kopecký se loutkovému divadlu věnoval také. Pro syna si však představoval jinou profesi, a tak se Matěj vyučil hodinářem. S loutkovým divadlem však koketoval, i když na amatérské úrovni.
V roce 1795 se oženil s Rozálií a spolu se svým tchánem, původem pláteníkem, se začal věnovat obchodu. Hodně cestoval po různých trzích a obchodoval s rozličným zbožím. Od rodiny se odloučil na poměrně dlouhou dobu, když byl v období napoleonských válek roku 1798 odvelen na vojnu, odkud se vrátil až po jedenácti letech jako částečný invalida.
V tomto období se znovu vydal na cesty, obchodoval, živil se jako hodinář, ale začala se probouzet i jeho láska k loutkám, takže se pomalu ale jistě pouštěl do divadelnictví. Roku 1819 získal licenci a od toho okamžiku se už věnoval pouze loutkářskému poslání na profesionální úrovni.
Bylo to v době, kdy jeho žena Rozálie čekala jejich poslední, patnácté, dítě. Dospělosti se dožilo pouze šest jejich dětí a některé šly ve šlépějích svého otce. Loutkáři se stali ze synů Josefa, Antonína a Václav. Václav navíc později sepsal a vydal několik her svého otce ve sbírce Komedie a hry Matěje Kopeckého. Dokážeme to plně docenit až nyní, když víme, jaký otisk v loutkářském světě Matěj Kopecký učinil a současně je nám známo, že zdaleka ne všechny texty jeho divadelních her byly dochovány.
Matěj Kopecký hrával většinou s velkými loutkami, kterým se říká marionety. Byly ve valné míře vyrobeny ze dřeva a sádry a vodily se pomocí provázků připevněných na drátech. Některé z nich stále existují a můžete si je prohlédnout například v Alšově domě na Miroticku. Miroticko se nachází na Písecku a zde, v rodném domě Mikoláše Alše, najdete památník obou zmíněných umělců. Díky Alšovi také známe podobu Matěje Kopeckého, protože ho několikrát portrétoval. Oba spojovaly právě Mirotice. Mikoláš Aleš se zde narodil a Matěj Kopecký tu prožil kus života v letech 1795–1836.
Ve svých hrách se zaměřoval na široké publikum. Byly to sice pohádkové příběhy, ale plné poselství pro všechny. Často provokoval prostřednictvím své oblíbené figury Kašpárka, zvaného Pimprle, který dokázal zkritizovat vše, co se na Rakousko-Uhersku zkritizovat dalo. Dalšími oblíbenými hrdiny jeho her byli čerti, typický český Honza a Faust.
Můžeme si jmenovat několik her, které se dochovaly dodnes:
Oldřich a Božena
Loupežníci na Chlumu
Pan Franc ze zámku
Jenovéfa
Baron Podivín
Povýšená Markéta
Rytíř Bořil z Albínského hradu aneb: Věrný pes
Věrný pes aneb: Rytíř Bořil z Albínského hradu
Kníže Merkulius, šlechtic anglický
Zakletí duchové
Her bylo a je pochopitelně více. Matěj Kopecký se stal symbolem pro loutkářství v našich zemích. V jeho šlépějích šly nejen generace jeho potomků, ale významně na jeho práci navázal třeba Jiří Trnka nebo Hermína Týrlová. Dnes můžete na území naší republiky navštívit několik památníků věnovaných Matěji Kopeckému. Jeden pomník je od roku 1947 například v Koloději nad Lužnicí, kde Kopecký prožil poslední léta svého života.
Add Comment