Dnešní babičky jsou šik. Vypadají mladě, cítí se mladě a chovají se mladě. Přesto má v sobě mnoho z nás zakódovanou představu takové té „kouzelné“ pohádkové klasické babičky s bílými vlasy spletenými do drdolu, v široké sukni se zástěrou, možná i šátkem na hlavě. Babičku s upracovanýma rukama připravenýma na konejšení, velkým srdcem, upřímnýma očima, babičku, co vypráví pohádky, žije ve venkovské chaloupce a někde kolem sukní se jí pořád otírá kočka nebo pes. Zkrátka přesně takovou babičku, co vypadá jako Jarmila Kurandová.
Babička
Asi ani není náhodou, že právě nejznámější a největší rolí byla pro Jarmilu Kurandovou (nar. 30. 1. 1890) právě babička. Tedy Babička s velkým B. Ta od Boženy Němcové (o té bude řeč příští týden). Ve svých 81 letech se stala její představitelkou ve třetím filmovém zpracování pod režijní taktovkou Antonína Moskalyka. Psal se rok 1971 a její vnučku Barunku hrála tenkrát sedmnáctiletá Libuška Šafránková (nejznámější ze všech Popelek, na které si jen vzpomenete). Tutéž roli hrála Jarmila Kurandová i ve Státním divadle v Brně, kam ke konci života přesídlila a kde i 6. 12. 1978 zemřela.
V roli venkovské babičky byla až neuvěřitelně uvěřitelná, sedla jí jako ulitá. Snad i díky tomu, že celé své dětství prožila na venkově v rodině, která neměla ničeho nadbytek. Soužití s deseti sourozenci v rodině hajného Martínka ji naučilo skromnosti a ohleduplnosti na celý život. Když se později i navzdory svým rodičům vypravila do velkého města, aby si splnila svůj herecký sen, vystřídala nesčetně divadelních i filmových rolí a často vyprávěla pohádky v rozhlase. V několika velmi známých pohádkách, bez kterých si dnes neumíme představit žádné vánoční svátky, si zahrála. Byly to vždy role laskavých a moudrých žen a i když nebyly z rolí nejhlavnějších, přesto díky podání a projevu Jarmily Kurandové zůstaly navždy zapamatovány. Jako kdyby bez nich nebyl příběh dokonalý.
Pyšná princezna
Roli hospodyně si Jarmila Kurandová zahrála v roce 1952 v pohádce Pyšná princezna. Všichni si určitě vzpomenete na princeznu Krasomilu v podání Aleny Vránové a její písničku „Rozvíjej se poupátko, nejkrásnější z květů. Od rána až do noci budeš vonět světu…“ Pohádku natočil Bořivoj Zeman, roli hodného, ale popleteného krále svěřil vynikajícímu Stanislavu Neumannovi. Krále Miroslava, v jehož „zemi se smí zpívat“, toho, co se vloudil do království jako obyčejný zahradník, aby získal srdce pyšné princezny a naučil ji pokoře, hrál šarmantní Vladimír Ráž.
Dařbuján a Pandrhola
Jednou z těch vedlejších nezapomenutelných rolí byla porodní bába ve známé pohádce Dařbuján a Pandrhola z roku 1959. Hlavní roli Kuby Dařbujána hrál Jiří Sovák, neotesaného a bezohledného Pandrholu hrál Rudolf Hrušínský a Smrťáka, s kterým Kuba Dařbuján uzavřel smlouvu, výborně ztvárnil Václav Lohnický. Pohádku natočil Martin Frič, který si Jarmilu Kurandovou nevybral do svého filmu naposledy.
Princezna se zlatou hvězdou na čele
V témže roce natočil Martin Frič originální veršovanou pohádku o princezně, co v myším kožíšku uprchla ze svého království, aby se nemusela provdat za zlého Kazisvěta. V království prince Radovana pak našla tu pravou lásku a štěstí a vše dobře dopadlo. Chůvou, která myší kožíšek ušila a pomohla princezně Ladě uprchnout, nebyl nikdo jiný než Jarmila Kurandová. Princeznu Ladu si zahrála Marie Kyselková, jejího otce krále Hostivína kouzelný František Smolík, Kazisvěta ztvárnil Martin Růžek a prince Radovana Josef Zíma.
Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Když režisér Jan Valášek v roce 1963 natáčel pohádku Tři zlaté vlasy děda Vševěda, dostala roli jedné ze tří sudiček, co předpovídaly Plaváčkovi jeho osud, tehdy 73letá Jarmila Kurandová.
Vyprávění
Jarmila Kurandová po celý svůj život děti milovala. Proto tak ráda hrála v pohádkách a vyprávěla je v rádiu. Možná je trochu symbolické, že posledním, co v televizi natočila, bylo v roce 1978 vyprávění pro děti v cyklu Národní umělci dětem.
Jarmile Kurandové už k svátku popřát nemůže, ale můžeme popřát jiným Jarmilám, Jarmilkám, Jarkám, Jaruš nebo Milkám. Tak krásný svátek, dámy!
Add Comment