Díky

Nesměle nasněžilo…

Poslední letošní sloupek píšu den před tím štědrým. Nový rok tedy patrně na tomto místě zahájím vánočním hlášením. Zatím mám ještě před… Brambory na salát utěšeně bublají na plotně, místo pohádek nám obrazovka přináší pohřební přenos, za oknem je mlha a vlezlá vlhkost. Nesmělý sněhový poprašek roztává. Mno… vyloženě sváteční atmosféra…

Když se dívám z výšky šestého patra na mírně zasněžený trávník pod námi, napadá mě hodně věcí. Stopy psů, kteří tudy včera prošli, už smyl déšť. Jsou pryč. Říkám si, že naše životy jsou možná takovými stopami ve sněhu. Všechno, co prožíváme, jednoho dne roztaje a na minuty, co byly všední a nestály za zaznamenání, si nikdo nevzpomene. Možná proto mám potřebu ty všední minuty zachytit. Záleží mi na nich, protože z každé obyčejné minuty se po letech stává důkaz, že jsme žili. A to není málo. :O)

A protože je tohle můj poslední letošní sloupek, rozhodla jsem se shrnout rok asi tak nějak, že poskládám ty všednosti, co mám ráda. Ty všednosti, díky kterým byl ten rok občas fajn. Následuje tedy – jistě hodnotná – chvilka poezie.

Díky…

Za to, že občas v životě míváme pověstné kliky,
za to vzdávám své nekonečné díky.
A taky jen tak mezi náma
za to, že můžu být máma,
protože ničím jiným bych v životě nebyla raději.
Jo a za to, že i když je blbě, pořád ještě nacházíme naději.

Děkuju za rodinu, za přátele, za svědomí,
díky kterýmu si člověk hodně uvědomí.
Za Pálavu složenou z kapek vína.
Za to, že nikde se tak dobře neusíná
jako v jistotě domova, v bezpečí.
Za chlapy, co se netváří, že nikdy nebrečí.

A dřív, než mě někdo uzemní,
chci říct díky i za věci přízemní.
Za plyšový medvědy a vynález kontaktních čoček,
za teplo letních večerů i kouzlo sněhových vloček,
za čokoládu s ořechama,
na jejíž konzumaci nejsem nikdy sama. :O)

No a díky za rok 2012…
… že jsme se ho dožili.
A jak s ním naložíme, záleží naštěstí jen na nás.

Šťastné nakročení do nového roku přeje

vaše teta Fily