Astrid Lindgrenová – Pipi Dlouhá punčocha

Tato rozverná zrzavá dívka neztratila na svém vtipu, půvabu a originalitě nic ani po 70 letech. Jejím neuvěřitelným nápadům se smáli již naši prarodiče, rodiče a teď se můžete zasmát i vy!
Spousta z vás zná Pipi a její kamarády Tomyho a Aniku, její opičku pana Nilsona a jejího koně z televizního vysílání, ale jen málo z vás si o ní opravdu přečetli knihu.
Teď máte příležitost znovu s Pipi prožít její ztřeštěné nápady, které baví děti po celém světě i po tolika letech.

„Ve vile Vilekule byla Pipi. Bude tam vždycky. To bylo krásné pomyšlení. Uplynou léta, ale Pipi, Tomy a Anika nebudou nikdy dospělí. Přijdou další jara, další léta, další podzimy a další zimy, ale hrám nebude nikdy konec. Zítra si postaví dům ze sněhu a na střeše vily Vilekuly si udělají sjezdovku.
Na jaře budou lézt v dutém kmeni dubu, ve kterém poroste limonáda, budou si hrát na piditele a jezdit na Pipině koni, sedávat v truhlíku na dříví a povídat si.
Čas od času si třeba zase vyjedou na ostrov Kurekuredutů navštívit Moma a Moanu a ostatní kurekuredutské děti, ale do vily Vilekuly se budou vždycky vracet.
A nejlepší ze všeho je, že ve vile Vilekule vždycky bude Pipi a že tam vždycky zůstane.“
Protože Pipi není obyčejná holčička!

Ukázka z knihy:

Každý den, jakmile skončila škola, běželi Tomy a Anika do vily Vilekuly. Ani úkoly nechtěli dělat doma, ale brali si učení s sebou k Pipi.
„Výborně,“ říkala Pipi, „jen se mi tu učte, třeba z toho taky něco pochytím. Ne že bych to měla tolik zapotřebí, ale kdo ví, jestli z člověka může být opravdová dáma, dokud neví, kolik je v Austrálii Hotentotů.“
Tomy s Anikou seděli u kuchyňského stolu nad otevřenými učebnicemi zeměpisu a na stole seděla Pipi s nohama skrčenáma pod sebou.
„Jenže teď mě napadá,“ řekla Pipi a zamyšleně si položila prst na nos,
„že bych se třeba naučila, kolik tam těch Hotentotů je, a pak by jeden z nich zrovna dostal zápal plic a umřel, takže by to učení k ničemu nebylo, a jakápak bych potom byla opravdová dáma?“
Pipi se zamyslela.
„Někdo by těm Hotentotům měl říct, jak to mají zařídit, aby vám v učebnicích nevznikly chyby,“ řekla nakonec.
Když byli Tomi a Anika s úkoly hotoví, začala zábava. Pokud bylo venku hezky, byly děti na zahradě. Zajezdily si na koni nebo si vylezly na střechu kůlny a vypily si tam kávu nebo se vyšplhaly na dub a vlezly až do jeho dutiny. Pipi říkala, že je to velice zvláštní strom, protože v něm roste limonáda. Tak to říkala. Asi to byla pravda, protože pokaždé, když si děti do té skrýše vlezly, čekaly tam na ně uvnitř tři limonády…

Má Pipi na zahradě opravdu strom, ve kterém roste limonáda, nebo je to jenom další z jejích kulišáren, které vymyslela pro Tomyho a Aniku? To a spoustu jiných věcí si přečtete v knize od Astrid Lindgrenové Pipi Dlouhá punčocha.

Knihu vydalo na kladatelství ALBATROS, napsala ji Astrid Lindgrenová a ilustrovala ji Ingriid Vang Nymanová.